sobota 12. listopadu 2016

Nakonec mě kopl do břicha

Jelikož jsem nebyla nejspíš první a ani, bohužel, poslední...chtěla bych se podělit o svůj příběh. Začalo to vše v půlce září 2010, kdy jsem zjistila, že čekám miminko. Chyběl mi měsíc do 18. narozenin, v první chvíli, kdy se objevily ty dva růžový proužky, jsem věděla, že ať se děje co se děje, svoje miminko nedám pryč.

Měla jsem strach jak to vezmou doma a nejhorší bylo jak s tím začít. Nebo jsem si myslela že to je to nejhorší co mě čeká.  Měla jsem přítele. Já do něj byla zamilovaná, on byl o 3 roky starší než já, pracoval jako automechanik. Když jednoho přijel a já se mu chystala říct, že čekám miminko..

Seděli jsme v autě, já nervózní z jeho reakce, on vyloženě otrávený, že musel přijet a ze mě vypadlo : ,,Jirko, já čekám miminko. Budeme rodina."

A jeho reakce? Nejdřív na mě začal křičet, že jestli si myslím, že se bude o nás starat, tak ať na to rychle zapomenu. Že pro něj nejsem nic víc než občasná milenka a že nejsem jediná, který nakecal, že mě miluje. Nakonec mě kopl do břicha až jsem vypadla z auta. 



Když jsem doma řekla, že čekám miminko, tak naši to vzali úplně v pohodě. Což jsem fakt nečekala.  On se nikdy neozval, neukázal.  Moje maminka se mnou chodila na ultrazvuky, později na ozvy srdce a vlastně všechny důležité momenty se mnou prožila moje maminka a můj táta. To naši mě vezli do porodnice a oni nás vezli domů, kde malá vyrůstá do dnes.  Ze začátku mě hrozně trápilo, když jsem viděla mé kamarádky, které čekali miminko a jejich partneři jim pomáhali a byli tu pro ně. Postupem času jsem zjistila, že jí nic nechybí. Má rodinu, která jí miluje a dělá pro ní první poslední.

 Není jednoduché být mámou a tátou v jedné osobě

Naštěstí má Vanesska dědečka, který jí vynahrazuje tátu a malá ho miluje a občas mu i říká ,,tatínku".  Jeho jsem ani neuvedla do rodného listu. Vím, že přicházím o peníze, ale raději budu bez peněz než aby on měl nárok na mou milovanou, teď už 4 letou, dcerunku.  Určitě podobnou situaci zažilo spousty mladých holek a já chci aby lidi věděli, že

když má mladá holka dítě bez otce, tak by na nás nikdo neměl koukat jako s prominutím na děvky co místo soulože měly raději chodit do školy.

 Není to lehké ale když se podíváte na své dítě, zapomenete na všechny starosti. To že dítě nemá otce, není jeho chyba. Je to chyba chlapa, který utekl od povinností.  

A lidem kteří nás odsuzují bych chtěla vzkázat, že je hloupost odsuzovat někoho kvůli něčemu co nikdy nezažil. Vy kteří máte úplné rodiny, nikdy po nocích nebrečíte kvůli tomu, že nevíte co říct svému dítěti až se Vás jednou zeptá: ,, Mami a proč já nemam tátu a děti ve školce/škole ho mají?" To většina z nás zná velice dobře a my jenom chceme co nejmíň ublížit našim dětem, protože víme, že cokoliv řekneme, to jim stejně ublíží.

Nejsem feministka ale chlapi co se neumí postavit k problému jako chlapi, nejsou nic víc než nuly.

A.




Žádné komentáře:

Okomentovat