neděle 4. prosince 2016

Ptám sám sebe, zda zítra budu mít sílu jít dál

Nejen samomatky, ale i samootcové jsou mezi námi. A jeden z nich se rozhodl svěřit se svým příběhem. A jak uvidíte, rozhodně i samotné sepsání příběhu nebylo nic jednoduchého…

Ve šťastném manželství jsem prožil něco málo přes 18 let. V jeho posledním roce pravděpodobně nebyl den, kdy by se mi nepřipomínal text manželského slibu „...slibuji, že...ve zdraví i nemoci ... a že Tě nikdy neopustím ... k tomu mi dopomáhej Bůh“ Po dlouhém, rok trvajícím boji se zákeřnou chorobou, jsem zůstal s dětmi sám.

Je mi 45 let, mám tři děti ve věku 14, 11 a 9 let, nejmladší z nich mám v pěstounské péči.  Všechny děti jsou již ve školním věku a zároveň ve věku, pro který je ještě k dispozici školní družina nebo jsou samostatné, takže v tomto ohledu nemusím nic řešit.

Díky Bohu mám dlouholetou stabilní práci, ve které jsem spokojený a s finančním zajištěním rodiny v tuto chvíli nemám problém. Paradoxně, v současné situaci jsme na tom finančně tak dobře, jako nikdy předtím. Z čistě pragmatického hlediska, jelikož manželka byla s dětmi doma, je nás za stejné peníze o jednoho méně a nikdy jsme neměli více, než dnes. Byly doby, kdy jsme měli po zaplacení bytu 35 korun na osobu a den na všechno ostatní. Dnes už opravdu nemusm řešit, zda mám koupit dětem na zimu boty nebo bundu, dnes si nemusím vybrat a mohu koupit oboje.

Bydlení máme vyhovující díky vlastnickým vztahům a stanovám bytového družstva mírně komplikované, ale nestěžuji si. Širší rodina mi v rámci možností pomáhá, kdykoliv o pomoc požádám. I tak je můj společenský život je  v tuto chvíli nulový.

V tuto chvíli mne nejvíce trápí emoce – mé i mých dětí. Děsí mě pomyšlení na to, co by bylo, kdyby mne sklátila jen hloupá chřipka na týden, zlámaná noha na dva měsíce nebo nedej Bože něco horšího. Každý večer a každou noc, když  sahnu vedle sebe v posteli  a nikdo tam vedle mne není, se ptám sám sebe, zda zítra budu mít sílu jít dál.

Nad vodou mne drží jen děti, Bůh a naděje, že se jednou, až přijde ten správný čas, objeví někdo, kdo zaplní mezeru v mém životě. Také víra, že ta, co mi byla po dlouhá léta tou nejbližší, je tam, kde je jí dobře.

Jsem křesťan a optimista. Optimistou však nelze být v každé chvíli... V nejtěžích chvílích mi nejvíce  pomohli přátelé z naší církve, kteří se mnou byli několik posledních dní a nocí u manželky v nemocnici a pomohi mi dodržet tu část manželského slibu „a že Tě nikdy neopustím“. Bez nich bych to nedal.  Navíc mi pomohli vyřídit to neuvěřitelné úřední martrium všeho, co bylo potřeba poté udělat a zařídit.


Vše, co jsem prožil a co prožívám, můj názor na ženy nijak nezměnilo. Vždy jsem matky samoživitelky obdivoval, a to už dávno před tím, než jsem se do této pozice sám dostal. Mé kolegyně, které se do práce vrátily po mateřské po dvou dětech, požvauji za odolnější než většinu chlapů a sám pro sebe je označuji jako „nerozbitné“.

A co setkání s policií?
Policie již u nás byla, kdo jste viděl film Smradi nebo četl knihu Terezy Boučkové Rok kohouta, asi pochopíte proč. Vězte, že ve srovnání se skutečností, zobrazuje film Smradi pohodovou rodinnou idilku. Poučka z přípravy pěstounů, že „přijetím romského dítěte do rodiny se stáváte romskou rodinou“ je hluboce pravdivá.

sobota 12. listopadu 2016

Nakonec mě kopl do břicha

Jelikož jsem nebyla nejspíš první a ani, bohužel, poslední...chtěla bych se podělit o svůj příběh. Začalo to vše v půlce září 2010, kdy jsem zjistila, že čekám miminko. Chyběl mi měsíc do 18. narozenin, v první chvíli, kdy se objevily ty dva růžový proužky, jsem věděla, že ať se děje co se děje, svoje miminko nedám pryč.

Měla jsem strach jak to vezmou doma a nejhorší bylo jak s tím začít. Nebo jsem si myslela že to je to nejhorší co mě čeká.  Měla jsem přítele. Já do něj byla zamilovaná, on byl o 3 roky starší než já, pracoval jako automechanik. Když jednoho přijel a já se mu chystala říct, že čekám miminko..

Seděli jsme v autě, já nervózní z jeho reakce, on vyloženě otrávený, že musel přijet a ze mě vypadlo : ,,Jirko, já čekám miminko. Budeme rodina."

A jeho reakce? Nejdřív na mě začal křičet, že jestli si myslím, že se bude o nás starat, tak ať na to rychle zapomenu. Že pro něj nejsem nic víc než občasná milenka a že nejsem jediná, který nakecal, že mě miluje. Nakonec mě kopl do břicha až jsem vypadla z auta. 



Když jsem doma řekla, že čekám miminko, tak naši to vzali úplně v pohodě. Což jsem fakt nečekala.  On se nikdy neozval, neukázal.  Moje maminka se mnou chodila na ultrazvuky, později na ozvy srdce a vlastně všechny důležité momenty se mnou prožila moje maminka a můj táta. To naši mě vezli do porodnice a oni nás vezli domů, kde malá vyrůstá do dnes.  Ze začátku mě hrozně trápilo, když jsem viděla mé kamarádky, které čekali miminko a jejich partneři jim pomáhali a byli tu pro ně. Postupem času jsem zjistila, že jí nic nechybí. Má rodinu, která jí miluje a dělá pro ní první poslední.

 Není jednoduché být mámou a tátou v jedné osobě

Naštěstí má Vanesska dědečka, který jí vynahrazuje tátu a malá ho miluje a občas mu i říká ,,tatínku".  Jeho jsem ani neuvedla do rodného listu. Vím, že přicházím o peníze, ale raději budu bez peněz než aby on měl nárok na mou milovanou, teď už 4 letou, dcerunku.  Určitě podobnou situaci zažilo spousty mladých holek a já chci aby lidi věděli, že

když má mladá holka dítě bez otce, tak by na nás nikdo neměl koukat jako s prominutím na děvky co místo soulože měly raději chodit do školy.

 Není to lehké ale když se podíváte na své dítě, zapomenete na všechny starosti. To že dítě nemá otce, není jeho chyba. Je to chyba chlapa, který utekl od povinností.  

A lidem kteří nás odsuzují bych chtěla vzkázat, že je hloupost odsuzovat někoho kvůli něčemu co nikdy nezažil. Vy kteří máte úplné rodiny, nikdy po nocích nebrečíte kvůli tomu, že nevíte co říct svému dítěti až se Vás jednou zeptá: ,, Mami a proč já nemam tátu a děti ve školce/škole ho mají?" To většina z nás zná velice dobře a my jenom chceme co nejmíň ublížit našim dětem, protože víme, že cokoliv řekneme, to jim stejně ublíží.

Nejsem feministka ale chlapi co se neumí postavit k problému jako chlapi, nejsou nic víc než nuly.

A.




Naše příběhy - na co se ptám

Občas se setkávám s tím, že někdo samoživitelky odsuzuje. Muž samoživitel zpravidla sklidí obdiv, jak to všechno zvládá, u žen se zase automaticky předpokládá, že to nezvládla, že si špatně vybrala, že to je její chyba.

A ano, jsou i lidé, kteří samoživitelky obdivují a já jsem jeden z nich.

Nicméně říkala jsem si, že nejlepší způsob, jak nechat dát nahlédnout pod pokličku skupině první, je zvweřejnit naše příběhy, nebo jejich části.

Co z nich vyplývá?

ČLOVĚK NEMÁ NIKDY NIC JISTÉHO! 

Všechno může vypadat naprosto v pořádku a zítra je vše naopak.. ale toto se může stát každému a v jakékoliv oblasti, nemusí jít "jen" o rodinu.


Pro psaní příběhů jsem vytvořila pár bodů - každá si samozřejmě mohla  a může vybrat ty, ke kterým se chce vyjídřit. Nějaké příběhy v emailu mám, postupně budu - anonymně - zveřejňovat a kdo se chce svěřit, je vítán. Email taucovazu @ gmail.com.

Zde jsou ty body:

1) jak se stalo, že jste sama (fakt nemusí být, jak kdo chce)
2) kolik vám je, kolik máte dětí, jak staré (taky může být cca – je mi přes 40, dětem je do tří let)
3) platí partner? Ano – ne, pokud ne, jak to řešíte
4) máte práci? Brigádu? podnikáte?
5) máte školku?
6) máte dost peněz? jak to řešíte
7) pomáhá rodina?
8) jak bydlíte?
9) co vás nejvíc trápí?
10) co vás drží nad vodou?
11) co by vám nejvíc pomohlo
12) jaký je váš “světonázor” – optimista, pesimista, jste oběť, atp.
13] udělala jste někdy něco, na co nejste pyšná?
14) jak řešíte hlídání? co váš společenský život?
15) co muži, co si o nich myslíte? Mění se to?
16) řešila jste někdy něco s policií?


středa 9. listopadu 2016

Kurz Nové šance pro samoživitele - na třech místa v ČR a ZDARMA

Aperio, společnost pro zdravé rodičovství, otevře po novém roce kurz Nové šance. Pět víkendů s ostatními samoživitelkami a samoživitely můžete strávit ve třech místech ČR - v Praze, Olomouci a Žatci, A ano -  je zajištěno nejen hlídání dětí, ale ubytování  - obojí zdarma - či příspěvek na dopravu.
To zní krásně, že?


Co se v kurzu naučíte:

  • Jak uspět při hledání práce
  • Jak být co nejlepší mámou nebo tátou
  • Jak zvládat stres
  • Jak najít a využít své silné stránky
  • Na co mám právo
  • Jak se postarat o sebe, abych všechno zvládla (nebo zvládl)


Den bez dluhů aneb poradenství zdarma po celé ČR

Až letos jsem poprvé zaznamenala akci Den bez dluhů, v rámci které se kdokoliv může přijít poradit s odborníky o své finanční situaci. Říkáte si nejspíš, že finančního poradce zdarma přeci seženete kdykoliv a kdekoliv, ale předpokládám, že zde nepujde  o to získat klienta pro nějaký produkt, ale skutečně efektivně poradit, jak co nejdříve zatočit s dluhy.

I když ruku na srdce - nejsem si jista, zda si všichni tito odborníci dovedou představit, s čím vším se mohou potýkat samoživitelky či samoživitelé, jedním z těchto problémů může být hlídání dětí.. ale na druhou stranu jde podniknout nějaké kroky vedoucí k rychlejšímu splácení či většímu šetření, dítě nedítě. Takže proč to nezkusit!

V čem akce spočívá?


  • Ve dnech 12.- 14.listopadu (pondělí - středa) se můžete stavit na úřadech práce právě za zmiňovanými odborníky, do projektu je zapojeno celkem 31 měst - jejich seznam naleznete v odkazu níže
  • Využít můžete bezplatné poradní linky 800 800 123


Na stránkách www.nasedluhy.cz naleznete i poradník s dalšími tipy, jak ušetřit. Já si rozhodně nastuduju bod 4 - přide mi, že většinou nakupuji dost bez rozmyslu... A at má člověk peněz kolik chce, nikdy není důvod plýtvat jídlem. 



Kde ještě hledat dobré tipy?
Objevila jsem e-booky zdarma, které se také zabývaj střídmým životním stylem bez zbytečného utrácení a plýtvání:

Odkazy na další e-booky zdarma s různou tématikou (vztahy, podnikání, jak zatočit s únavou, jak změnit oblečením život atp.) naleznete např. ve facebookové skupině Internetové kurzy a ebooky - vzdělávání.